Nedělní oběd ve Francii

Nedělní rodinný oběd, v Čechách by se spíše řeklo sešlost, protože se na něj sejde širší rodina je v podstatě celodenní záležitost. Začíná se kolem poledne aperitivem (l’apéro), což je sklenička či dvě nejčastěji bílého sladšího vína a k tomu výběr různých rafinovaných jednohubek – kachních jater foie gras, paštiček a další luxusní uzeniny, skleničky verrine se zeleninou….

Tak po hodince zobání těchto dobrůtek se osazenstvo přesune ke krásně prostřenému stolu a oběd začíná předkrmem, což je nejčastěji salát ze sezonní zeleniny se zálivkou vinaigrette nebo sváteční plody moře (ústřice, krevety) či uzený losos. Polévky tu moc nečekejte, ty jsou spíš synonymem rychlých večeří pro děti.

Výběr hlavního chodu se řídí ročním obdobím. V zimě to bude luxusní drůbež z Bresse s kaštanovou nádivkou či rôti de boeuf čili rostbíf nebo třeba dušené telecí se smetanovou omáčkou blanquette de veau a jako příloha gratin dauphinois, což jsou zapečené brambory se smetanou a popř. sýrem. V létě pak něco lehčího, často ryba – ke Středozemnímu moři to máme zhruba 350 km.

No a pak samozřejmě sýr. Lépe řečeno cely tác sýrů, který je často odborně sestavený místním sýrařem (fromagerie) a najdete na něm zástupce každého typu sýru. Také u tohoto chodu se hodně dbá na lokální původ: Tvrdé sýry tak tady bude zastupovat určitě Comté, Beaufort či Cantal. Na žádném lyonském obědě nebude chybět Saint Marcellin – místní hvězda měkkých sýrů s plísní na povrchu. Určitě aspoň jeden kozí či ovčí a na závěr nějaký regionální sýr s modrou plísní, např. Fourme d’Ambert nebo Bleu d’Auvergne.

Pak většinou přijde na řadu ovoce, nejčastěji v podobě ovocného salátu a samozřejmě dezert. Oběd bez dezertu by tu bylo něco naprosto nepředstavitelného. Zde je možností skutečně nepřeberné množství a zákusky se většinou kupují u osvědčeného cukráře. Nad nabídkou lyonských cukráren labužníkovo srdce zaplesá. Ve francouzské cukrařině se tolik regionální specifika neprojevují, takže tu najdete všechny slavné francouzské sladkosti, od rafinovaných dortů a dortíčků typu entremets, přes koláče jako světoznámý Tarte tatin anebo ovocné tartelletky, oříškový Paris Brest či éclairky a další kreace z odpalovaného těsta, samozřejmě makronky všech přichutí a barev až po Mille-feuille z listového těsta a krému nebo třeba čokoládovo-kávové řezy Opera.

A aby toho nebylo náhodou málo, ke kávě se ještě ochutná pár pralinek z jedné z místních řemeslných čokoládoven. To už bývá tak kolem čtvrté, páté odpoledne a nedělí jsme se tak krásně projedli.

V dechberoucích vitrínách lyonských cukráren ale rozhodně zaznamenáte sezonnost nabídky: v létě tam určitě budou ovocné dorty typu Fraisier – nadýchachaný piškot s lehoučkým vanilkovým krémem a jahodami a Tarte Tropezienne, která se dost podobá našemu Pražskému koláči. V zimě pak všude narazíte na nespočetné variace vánočního polena alias bûche de Noël.

Každý chod je, jak jste jistě uhodli, doprovázen vhodným vínem, jehož správnému výběru se věnují (ne)patřičně dlouhé diskuse. K dezertu se často popíjí pravé šampaňské nebo jiné šumivé víno. Velmi oblíbená je tu Clairette de Die, což je příjemně aromatické víno z nedaleké předalpské oblasti Vercors.