Ve Francii se crêpes neboli palačinky tradičně připravují na Chandeleur, svátek, který připadá na 2. února.
Oficiálně jde o svátek světla. Prakticky o den, kdy jous crêpes všude.
Co je Chandeleur
Chandeleur má původ v křesťanské tradici. Připomíná uvedení Ježíše do chrámu, které se slaví čtyřicet dní po Vánocích. Název svátku pochází ze slova chandelle – svíčka. Právě světlo je jeho hlavním symbolem: v minulosti se v tento den světí svíce a konají se světelné průvody.
V předkřesťanskíé době se v tomto období slavily pohanské slavnosti spojené s návratem světla a pomalým koncem zimy. Oheň a plameny měly zajistit úrodu a ochranu před neštěstím.
Proč se pečou palačinky
Palačinky nejsou náhodou. Jejich kulatý tvar a zlatavá barva připomínají slunce, které se po zimě znovu vrací. Praktický důvod byl stejně důležitý: lidé spotřebovali zbylou mouku z zimních zásob a připravili jednoduché, syté jídlo.
Tradice a zvyky
S Chandeleur se pojí i drobné lidové zvyky. Nejznámější je přehazování palačinky na pánvi – někdy s mincí v ruce pro štěstí a hojnost v následujícím roce. Dnes už jde spíš o hru a rodinnou zábavu než o skutečnou pověru.
Chandeleur dnes
V současné Francii je Chandeleur především fajn kulinářskou tradicí. Rodiny, přátelé i kolegové si dávají palačinky doma, ve školách i v práci. Sladké, jednoduché, dá se lehce sdílet.
Chandeleur tak dokonale vystihuje francouzský vztah k tradicím: hluboké historické / náboženské kořeny, které se v každodenním životě promění v malý požitek. Pokud chcete ochutnat Francii takovou, jaká opravdu je, palačinka na Chandeleur je ideální začátek.
Chandeleur a české Hromnice: stejný den, jiný zvyk
Francouzská Chandeleur má v českém prostředí přímý ekvivalent: Hromnice.
Také Hromnice se slaví 2. února a jejich smysl je velmi podobný:
- světí se svíce
- světlo má ochrannou funkci
- svátek stojí na pomezí zimy a jara
Zatímco ve Francii se světlo „přeneslo“ do kuchyně v podobě palačinek, v české tradici zůstalo hlavně u hromniční svíce, která měla chránit dům před bouřemi a neštěstím.
Jde tedy o stejný svátek, stejný původ, jen jinak zakořeněný v každodenním životě.
Jak se dnes ve Francii dělají crêpes
Málokdo vytahuje rodinný porcelán.
Nikdo neřeší, jestli je palačinka dokonale kulatá a všechny stejné.
Francouzi si chtějí pochutnat a ne sami v koutku, ale se svými blízkými. Důležitý pojem je « convivialité« : do češtiny se to nedá přeložit jedním přesným slovem. Nejblíž je kombinace významů: pospolitost, přátelská sounáležitost, radost ze sdílení, být spolu u stolu, bez formálností….
Týden před Chandeleur si toho ale nejde nevšimnout.
V obchodech se najednou objevují obrovská balení Nutelly, sklenice džemů naskládané do výšky, akce, které se jindy nevidí. Všechno připravené na palačinky.
A v lepších cukrárnách se mění vitríny. Místo zákusků se objeví domácí nátěry. Čokoládové, samozřejmě.
Ale taky karamelové, pistáciové, někdy s lískovým oříškem nebo lehce slané….
Doma pak stačí málo. Cukr. Džem. Citron.
A když je chuť na něco trochu „navíc“, přijde na řadu klasika.
Ta, která voní máslem a pomerančem.
Crêpes Suzette
Název Crêpes Suzette nemá žádný oficiální, stoprocentně doložený původ. Existuje ale jedna verze, kterou historici gastronomie považují za nejpravděpodobnější.
Na konci 19. století pracoval v luxusním hotelu v Monte Carlu velmi mladý kuchař. Při přípravě palačinek omylem vytvořil teplou omáčku z másla, cukru, pomeranče a likéru. Pokrm byl servírován významnému hostu a jeho doprovodu.
Jednou z přítomných byla mladá žena jménem Suzette.
Palačinky měly takový úspěch, že kuchař byl vyzván, aby je pojmenoval. Ne podle sebe, ale podle ní.
Nešlo o marketing. Spíš o gesto.
Proč právě ženské jméno
Ve francouzské gastronomii té doby bylo běžné pojmenovávat nové pokrmy:
- podle osoby u stolu
- podle mecenáše
- nebo podle křestního jména, které „dobře znělo“
Suzette bylo v té době velmi módní jméno. Krátké, měkké, zapamatovatelné.
A k jemným palačinkám s citrusovou vůní prostě sedělo.
Co je důležité vědět
- Crêpes Suzette nejsou tradiční lidový recept
- Jsou produktem městské, hotelové kuchyně konce 19. století
- Flambování se přidalo až později, nebylo součástí původní verze
Recept: francouzské palačinky Crêpes Suzette
Crêpes Suzette jsou klasika.
Pořád jednoduché palačinky, jen s pomerančovou omáčkou a máslem. Nic víc.
Ingredience (4 porce)
Na francouzské crêpes
- 125 g hladké mouky
- 2 vejce
- 300 ml mléka
- 1 lžíce cukru
- špetka soli
- 30 g rozpuštěného másla
Na omáčku Suzette
- 80 g másla
- 80 g cukru
- šťáva ze 2 pomerančů
- kůra z 1 bio pomeranče
- 1 lžíce citronové šťávy
- 40 ml pomerančového likéru (Cointreau nebo Grand Marnier)
Postup
- Smíchej všechny suroviny na těsto a nech ho alespoň 30 minut odpočinout.
- Upeč tenké francouzské crêpes a dej je stranou.
- V pánvi rozpusť máslo s cukrem, přidej obě šťávy a kůru.
- Vlož palačinky, přelož je a nech je nasáknout omáčkou.
- Nakonec přilij likér a krátce zahřej. Nebo oflambuj 😉
Podávej horké. Bon apétit !
